Nádraží vysoce převyšuje svou uměleckou hodnotou výpravní budovy okolních měst. Pokud se bude k novému dopravnímu terminálu přistupovat s údržbou stejně jako ke stávajícímu nádraží, můžeme nový terminál za 50 let také zbourat, protože bude nejen energeticky neuspokojivý, technicky zastaralý, ale hlavně bude neudržován a bude ohrožovat bezpečnost lidí. Za technický stav objektu nemůže objekt samotný, ale jeho provozovatel, který se o něj nestará.
Nepravidelné nebo téměř žádné čištění žlabů pro odtok dešťové vody ze střechy zapříčiňuje, že voda na střeše zůstává a na hydroizolační povlaky tak působí voda tlaková. Materiály, které se používaly v 60. letech nedosahují kvalit těch dnešních a proto je zcela logické, že stářím, působením UV záření, ale také změnou teplot na povrchu (rozdíl i více než 60 stupňů) nesplňují již svůj účel. To zapříčiňuje korozi betonových a ocelových konstrukci, která při dlouhodobém působení může narušovat bezpečnost provozu.
Vysoké provozní náklady dané především velikosti objemu haly jsou jedním z bodů, proč se o demolici uvažuje. Tyto náklady se ovšem dají vhodným technickým řešením dosti eliminovat. Zavěšená skleněná stěna jižní fasády je místem s největší ztrátou tepla. Fasádu tvoří ocelové stojiny s výplní hliníkových oken s dvěma jednoduchými skly. Navrhovaným řešením může být kompletní výměna této sklo-ocelové stěny za stěnu s přerušeným tepelným mostem v kovových částech a výplní z izolačních dvojskel či trojskel. Možnou variantou je také ponechání stávající ocelové struktury s pouhou výměnou skleněných výplní. Duté prostory ocelových stojek je možné vyplnit izolantem. Další velmi ochlazovanou plochou je bezpochyby střecha s minimální nebo žádnou tepelnou izolací. Izolace štítových stěn obložených pískovcem je asi nejsložitější a s velkou pravděpodobností nepůjde zcela zateplit. Možností je vyplnění vzduchové dutiny mezi cihelnou stěnou a obkladem foukanou celulózou a tím aspoň omezit prostup tepla. Zbývající objekty s břízolitovou omítkou lze zateplit izolantem. Okenní výplně je nutné, ale při této úpravě, posunout před líc dnešního zdiva na úroveň izolantu, aby se nezměnily proporce hloubky otvorů. Touto úpravou se také nezmění velikost okna, aniž by docházelo k tepelným mostům.
Kompletní změnou by měla projít vzduchotechnická zařízení a systém vytápění. Zastaralý otopný systém přivádí topné medium (vodu) do registrů potrubím velkých průřezů. Takto se v systému nachází nehospodárné množství media, které je nutné ohřívat. Dnešní systémy vytápění jsou založení na co nejmenším množství ohřívaného media a tím také úsporu financí za teplo. Lze uvažovat o možnosti získávání tepla z geotermálních zdrojů či ze solárních kolektorů. Získané teplo o nižší teplotě, než které je vhodné pro tradiční registry, nabízí možnost podlahového topení, ale pouze za předpokladu, že se najde způsob, jak šetrně sejmout vrchní mramorovou dlažbu. Možná vhodnějším způsobem je vytápění teplým vzduchem přiváděným výfuky u prosklené fasády a odváděným nasávacími otvory v lomenicovém podhledu. Takto odváděný stále teplý vzduch se určitě dá použít na ohřev čerstvého vzduchu pomocí rekuperační jednotky případně i bez ní. Způsob ohřevu vzduchu by byl stejný jako u podlahového vytápění.
V zimních měsících hala funguje na principu pasivních domů, kdy se do ní dostává slunce, které je nízko nad obzorem. Takto se v podstatě vytápí sama a je nutno pouze vyřešit, jakým způsobem zabránit úniku takto získaného tepla.
Hala nyní působí dosti zašlým dojmem, který jen nahrává k tomu, aby zastupitelé dostali podporu od občanů, že nádraží je v havarijním stavu a je potřeba demolice. Nádraží má ale kvalitní povrchy, které je potřeba očistit a znovu obnovit. Zejména pískovcový obklad ve štítech očistit od řas, prachu a plísní, obnovit veškeré nátěry chránící ocelové konstrukce a opět dodat lesk hliníkovým lištám skleněné fasády. Tyto navrhované úpravy mají mnohem menší finanční náročnost, než výstavba nového terminálu včetně nemalé sumy za demolici. Obnovené nádraží by tak získalo šmrnc, který je nyní ukryt pod vrstvou prachu.
